Populační mapa Evropy se mění

V letech 2005 až 2024 zůstala populace Evropy celkově převážně stabilní, ale postupně se začaly jasně rýsovat regionální rozdíly. Západní a severní Evropa nadále roste díky kladnému migračnímu saldu, zatímco střední a východní Evropa čelí pozvolnému populačnímu úbytku, který je způsoben nízkou plodností a odchodem mladých lidí.

Tato interaktivní vizualizace vám umožní prozkoumat demografické vzorce Evropy několika způsoby — pomocí aktuální mapy pro rychlý přehled, podrobné datové tabulky nebo vývoje v čase, který ukazuje, jak se počty obyvatel v jednotlivých letech vyvíjely.

Klíčová zjištění (2005–2024)

Zatímco celkový počet obyvatel Evropské unie zůstal po většinu sledovaného období stabilní, jednotlivé země se vyvíjely podle odlišných demografických trajektorií. Růst v západní a severní Evropě byl tažen především migračními přírůstky, které kompenzují nízkou porodnost.

Naopak střední a východní Evropa nadále zaznamenává pozvolný populační úbytek v důsledku odchodu obyvatel do zahraničí i dlouhodobě nízké míry plodnosti. Kolem roku 2021 došlo k výrazným demografickým změnám, když postpandemická migrace a ekonomické oživení přetvořily populační trendy v několika zemích EU.

Bez kladného migračního salda by většina evropských zemí už dnes čelila demografickému poklesu. Dlouhodobý výhled naznačuje období stabilizace, po němž bude následovat pozvolný přechod ke stárnutí populace a demografické stagnaci.

Největší procentní změny

Nejsilnější populační růst byl zaznamenán v: Lucembursku, na Maltě, na Islandu, v Irsku, na Kypru a ve Švýcarsku, kde se celkový počet obyvatel za poslední dvě dekády zvýšil o více než 20 %.

Populační úbytek byl nejvýraznější v Lotyšsku, Bulharsku, Litvě, Rumunsku a Chorvatsku, kde každá z těchto zemí vykázala mezi lety 2005 a 2024 pokles o 10–17 %.

Archiv map a tabulek